Po olympijské pauze tu máme další výjezd a samozřejmě i report.

Výjezd do Brna domlouváme již koncem předchozího týdne. Přece jen vyjet o pracovní den na takovej výjezd, vyžaduje trochu přípravy. Vyrážíme v sedmi kusech s fandy z divize Bílina a přilehlé okolí.. Měl jsem tu čest být vybrán za hlavního svačináře.. tedy díky za tu důvěru.

Vstávám brzy ráno, ale do práce nejdu, dneska nechám táhnout tu kapitalistickou kárku, do míst, kde dnes znamená již zítra, jiné. Oběhám počtu, banky a ještě pár institucí a stoupám k plotně. Mám před sebou asi 4 kila směsi na bramboráky s úzeným a necelý 2 kila řízků... Nejsem žádnej Polrajch, byť minimálně sprostej umím být stejně, každopádně nic jsem nepřipekl a bude tedy možný se vydatně po cestě občerstvit. Všechno je usmažený, zabalený, včetně dalších věcí na výjezd.. Kozel už ke mně taky dorazil a čekáme tedy na náš minibus z Razic. 

Borcí mají menší zpoždění, takže konečně jsem taky jednou nepřišel pozdě jen já. :)  Zdravíme se, uděláme si počáteční fotku a nasedáme... Ještě ani nejsme za hranicemi Mostu a už se otevírají piva a zásobárny s jídlem. Zjišťuju, že Luky (ze squadra Bílina) zařídil ještě karboše a nějaká kuřecí stehna.. Festival obžérství začíná. Mezi tím, co se takhle tuníme, probíráme hokej, Marťas říká, že zatím je to dobrý, protože máme naději. Na cestě zpět už to tak veselý být nemusí, páč budeme mít i jistotu. Optimisti úplně nejsme, zisk bodu bychom považovali za více než dobrý... Po tom debaklu s rudochama bude chtít Kometa složit úspěšně reparát, aby jejich šlechtě neprdla cévka.

Protože jsem už taky trochu staršího data výroby, zapomněl jsem při nakládání bufetu důležitou věc. Zapomněl jsem na okurku !! (holt jsem nedával u instruktážního videa MC Donald´s dostatečně pozor). Situaci samozřejmě řešim a vyzývám Ričího, aby zastavil na nejbližší pumpě s tím, že okurky koupim. Nikdo mi nevěří, že se to povede, ale i tak na dálnici před Prahou brzdíme na jediný pumpě v našem směru jízdy. Vcházím do shopu a po sympatický slečně, co obsluhuje házím dotaz, zda má okurky. Má a navíc znojemský... ha hááá... ostatní účastníci zájezdu nevěřícně kroutí hlavou.. :D Slečna prodavačka taky kroutí hlavou, páč naše infantilní radost nad nákupem okurek není běžná. Tímto tedy i zdravíme dotyčnou, jak jsme slíbili.

Projíždíme Prágl, na konci obchvatu nás brzdí převrácenej kamion, zdržení je asi 20 minut, ale protože jsme vyrazili s předstihem, nebudeme mít problém. Lístky navíc máme na kase bloknutý, pohoda.. Mezi jednotlivými sousty, loky a potaženími z doutníků ve voze, vyřčena hromada opravdových filozofických drahokamů, že aj ten Dalajláma by žasl nad naší košatou moudrostí. :P :D Obzvláště náš guru Marťas perlí.. padne i pár dobrejch vtipů. Hlavně ten jeden o židech je tak nádherně politicky nekorektní, že je to zalknutí smíchem... Zastavujeme na jedné z Šelek, kde se potkáváme s první partou z Germánie a dalšími fandy. Trochu se vyvětráme, dokoupíme tekutý chléb, kafe, kvalitně zdaněné tabákové výrobky a frčíme. Cesta probíhá už naprosto bez problémů, zhruba hodinu před začátkem parkujeme kousek od kojotí arény.  

Přicházíme k hale, zatím je ještě klid... jdeme ke kasám a když jsme skoro u nich, nějakej brněnskej elév po mně chce, abych mu přispěl na choreo... "tak určitěěě". :D  Přesunujeme se na plochu před halu, kde je vchod k našemu sektoru. Je tam už početná parta kluků z Germánie a registrujeme i další žlutočerné. Vytváříme hlouček, bufetíme a kecáme. Uděláme pár fotek, včetně té s panem Kousalíkem a jdeme pomalu na mač.

Nevím, ale asi nemá složitě náš výkon rozebírat. Včera jsme byli pro Kometu nebezpečný asi jako krabice s koťatama. Tahali jsme za ten kratší konec provazu a po zásluze prohráli. Fandění taky nestálo za moc... Pozitivní je, že se nikdo nezranil a naopak se vrátili do sestavy marodi... a osobně se mi líbí nasazování 4. lajny mlaďochů, páč se opravdu snaží a není nic lepšího, než je nechat takhle otřískat... v Mostě nám z nich hokejisti fakt nevyrostou.

Zápas končí, loučíme se navzájem mezi sebou a přesunujeme se k autům. Jak říkal Marťas, teď přijde ta část, kdy jedeme domů a už máme tu jistotu. Bohužel ne úplně veselou. Trochu pomáhá, že sešívky prohrály. Škoda vedle u sousedů... každopádně jejich marnost je asi nepřekonatelná a tak nám s Libe nepomohli. Nedá se svítit...

Jsme kousek za Brnem na T1 (tankodrom 1) a volá mi Pták, že kluky z Německa v Brně přepadli, zda o tom něco vím.. Vysvětluje mi co se stalo. Jsem dost nas...ej a náladě to vůbec nepřidává. Volám Fuggimu a snažím se svojí svahilskou angličtinou zjistit podrobnosti. Prý to nedopadlo nejhůř. Kluci byli 3 a s nimi 3 děti. Asi 15 brněnských hrdinů (palec dole vy kkti) si na ně počkalo. Okradli je o 3 šály a bohužel i originál retrodres ze zápasu proti Zlínu. Fuggi má drobný zranění. Fízly nevolali, jsou rádi, že jsou jinak v celku a už se taky pomalu sunou domu. Zbytek cesty domů už je nálada opravdu na bodu mrazu. Ve mně se to pěkně vaří. Jsem naštvanej i na sebe, že jsme situaci takhle podcenili. Jenže delší dobu se nám nic u nich nestalo.. holt příště na to spoléhat už nebudeme. Nechci, aby si nějaký parchanti vylejvali svoje životní mindráky na našich fans. No, nebudu se dále rozepisovat.. nic slušnýho napsat k tomu neumim a zbytečně tu polrajchovat nebudu.

To je vše a v neděli pojďme všichni podpořit kluky na zimák, ať společně tu drožku do toho předkola dotáhneme... 

Pro RoT zpracoval VV