Oficiálně se z Klubu přátel a podporovatelů stal Fanklub HC Chemopetrol Litvínov v sezóně 1991 – 1992. Věci okolo registrace si vzal pod křídla Josef Pompe, kterému nikdo neřekl jinak než doktor Jandera. Nebylo to, protože by byl podobný Jaromíru Hanzlíkovi z legendárního seriálu Sanitka, ale protože taky jezdil záchrankou. A volant mu profesí zůstal dodnes. Předsedou byl hned od prvního roku Bohy (Petr Boháč) a místopředsedy právě Josef Pompe a Pepa Kulhánek (Kulhajz).

   Sezóna se v té době zahajovala turnajem O pohár Chemopetrolu, který získal Litvínov. Tento turnaj měl poměrně velkou prestiž a jezdilo na něj i řada zahraničních týmů. Dochovalo se z něj i několik super fotek, které si můžete prohlédnout ve fotogalerii. Kolik bylo členů v prvním roce se zjistit nepodařilo, ale jedna velmi originální pozvánka pro vstup byla v té době adresována na ministra financí Václava Klause. V té době se s ním dalo sympatizovat, věci se posouvají. O celou věc se postaral pan Karel Hejkal starší, který mu tuto nabídku zaslal. Odpověď od jeho tajemnice je také vylepena v kronice a můžete si ji prohlédnout. Sice se členem nestal, ale málokdo ví, že oba jeho synové Václav i Jan vždy fandili Cheze a členy byli. Mladší Jan přijel i na speciální pozvání a prohlédl si společně s partou přátel z Prahy celý ZS Ivana Hlinky. A Litvínovu oba fandí dodnes. O spolupráci tehdy fanklub požádalo i nově vzniklé uskupení Fan Club NHL, které si za  cíl dávalo hlavně přiblížení našich hráčů působících právě v této soutěži. Vydávalo v té době bulletin za 2.50 Kčs. Jestlipak ho někdo z vás ještě má? Dopis přišel z Bánské Bystrice od pana Alexe Körtvéleisyho dne 12. září 1991.

   Na zimáku byla řada zajímavých zaměstnaneckých pozic. Třeba "politickovýchovný" pracovník pan Vlasta Řepa fanklubu nosil na zápasy za vzorné chování vstupenky zdarma. Bývalo jich okolo deseti. Jednou přišel i s lístky na zápas české reprezentace proti Olympic Team Canada, a tak se parta vypravila do Ústí nad Labem. Zápas se hrál 4. listopadu 1991 a skončil naší prohrou 4:6. V dé době ještě nikdo nemohl tušit, co bude jednou Eric Lindros za megastar. Nastupoval jako mladý ucho (18 let) a podpisy rozdával s úsměvem.

   Uskutečnilo se i druhé utkání v bandy hokeji o basu piva a dopadlo pro fanklub fiaskem. Hokejky je přejely 2:35. Výsledek nebyl v tomhle zápase to hlavní, důležité je, že pak chutnalo společně v hospůdce. Nikdo se v tom dříve nerejpal, hráči se brali jako kamarádi, se kterýma po zápase můžeš dojít i na pivo. Z některých výjezdů se dochovala celá řada fotek, když se nevedlo na ledě, v restauracích jsme vítězili vždy a na plné čáře. Legendární parta mezi sebe brala i mladé. Občanky se tenkrát tolik neřešily, a na fotkách už můžete najít Dlouhána a Blážu, kteří ještě na plnoletost čekali. Mladýmu Komárovi už osmnáct bylo. Vlakové výjezdy obzvlášť na Slovensko byly opravdu výživné. Třetí díl zakončíme vzpomínkou na jeden takový do Popradu. Lupen na vlak za tři pětky na hlavu, lístek na sezení za stejný peníze. Ráno se vyjelo zubačkou na Hrebienok a půjčila se za sáňky na celý den. Po sáňkařské dráze se pak ve dresech frčelo dolů zase k putyce. A pak chutnalo i na zimáku. Sezóna zase směřovala k playoff a k úspěchu.

Kompletní fotogalerii k článku naleznete znovu pod tímto odkazem:ZDE

Pro RoT napsal ptakulin