Novyk: Litvínovu nebylo přáno. Na konci prosince dokonce vedl tabulku hokejové extraligy. V roce 2025 však vyhrál jen šest zápasů z jednadvaceti a skutálel se na sedmou příčku. „Zklamání je velké,“ neskrývá trenér Karel Mlejnek, který s Vervou dokončil svou třetí sezonu. Loni se probojovali z předkola do semifinále. Ještě předtím se do něj protlačili až z jedenáctého místa a vypadli s Třincem. Letos taky. Jenže ambice měli o dost vyšší. Takže neúspěch.
Jako by se spiklo všechno negativní. Klíčové opory kosila zranění. Mužstvo už se nedalo do kupy, což se ukázalo jako zásadní. Litvínov táhlo pár jedinců, další je nedokázali nahradit. „Nikdo už nevrátí postup Třince. Ale předkolo kluci zvládli na naše možnosti velmi dobře,“ říká litvínovský kouč Karel Mlejnek v rozhovoru pro deník Sport a iSport.cz.
Jaké stopy ve vás zanechal výsledek sezony?
„Odpověď je krátká a jednoduchá: Velké zklamání. To nepopírám. Vždycky se počítají konečné cíle, což respektuju. A po vyřazení je zklamání opravdu velké. Na druhou stranu si myslím, že za kluky a realizačním týmem jde i určitá sportovní stabilizace klubu v delším časovém úseku necelých tří sezon, co jsme tým vedli. Byl bych strašně rád, aby Litvínov pokračoval v nastoupeném trendu. Předpoklady k tomu jsou.“
Zdravotně jste byli rozbití, vypadávali klíčoví lídři. Když se zdálo, že se osud může změnit, přišly další rány, další porážky. Vypadá to, že všechno špatné se sešlo najednou.
„Každý tým v extralize procházel negativními obdobími. I zdravotními. U nás to bylo stejné. Zranění Davida Kašeho v prosinci v Plzni vidím jako fatální, společně se zraněním
Adama Poláška
ve stejnou dobu. Byli to klíčoví hráči, chyběli nám do půlky ledna. Nastoupili poprvé až 17. ledna ve Vítkovicích. To byl velký zásah. Do toho hrál Ondra Kaše neustále se sebezapřením a vypadli i další. Petr Koblasa, který chyběl měsíc, než se vrátil do prvního zápasu předkola, McIsaac ani nenastoupil.“
Byli jste v tomhle nejvíc zranitelní?
„Promítla se tam hloubka a kvalita kádru. Vím, že to je voda pod mostem. Ale zastupitelnost hráčů ve vyšších formacích byla nižší. Kdyby ze spodku sestavy byla větší, nebo kdyby si o to další hráči říkali víc, mohlo to dopadnout jinak. Do toho ještě přišel disciplinární trest Čajkoviče po druhém utkání předkola. Byli jsme v těžké situaci. Ale musím vyzdvihnout tým. I ve stavu, v jakém byl, odehrál velmi dobrá utkání. Nikdo už nevrátí postup Třince, historie se neptá. Ale předkolo kluci zvládli na naše možnosti velmi dobře.“
Nebyli lídři přetížení? Mužstvo táhly dvě lajny, nespoléhali jste na ně až moc, i ve chvílích, kdy to nebylo nutné?
„Nemyslím si. Třeba Max Čajkovič měl průměrný icetime kolem třinácti minut. To je normální čas třetí formace. Ale říkám si, že kdyby mužstvo nepostihla zranění, tázal by se na tohle někdo? Asi ne. Stejně jako kdyby se tým pohyboval od začátku sezony v určité sinusoidě. Dvě výhry, dvě prohry. Tohle všechno jsou však už jenom kdyby.“
Když se podíváme z pozitivního pohledu, potkat vás taková pohroma na začátku, měli byste větší starosti. Litvínov se mohl plácat dole jako až do předloňské sezony.
„Souhlasím. S kolegy jsme si to během ledna několikrát připomínali. Musím říct, že všichni byli vynikající.
Robert Reichel
, David Kočí, Zdeněk Orct pracovali skvěle. Když použiju klišé, ocenili jsme vstup do sezony, který chtějí mít všechny týmy vždycky co nejlepší.“
Od startu se hodně věcí odvíjí. Ale po Novém roce jste z 21 zápasů vyhráli jen šest. Dalo se to vůbec nějak zastavit, když jste se museli neustále s něčím potýkat?
„Pokud pominu zdravotní stav, je nutno přiznat, že jsme upadali v ofenzivních týmových ukazatelích. V nebezpečnosti střel, aktivitě, hře v útočném pásmu. Kde jsme se drželi nahoře, byla defenzivní fáze, oslabené určitě taky sneslo jisté parametry. Ale v ofenzivní hře jsme upadali. To byl jeden z problémů a má spojitost i se zraněními.“
V základní části jste měli nejlepší oslabení, ve zblokovaných střelách patřili ke špičce. Obětavost tam byla. Ale za posledních třináct utkání jste ze hry nedali víc než dva góly.
„To je přesně ono. Ale faktory jako bloky a hity ukazují, že mužstvo bylo v tomhle smyslu zdravé. Že se s tou nepřízní snažilo prát. A i na konci základní části, v poslední čtvrtině se s ní pralo velmi dobře. Necítil jsem ani žádnou averzi ze strany fanoušků vůči týmu. Přišlo mi, že se mužstvo v každém utkání vyšťavilo a pracovalo na hraně svých aktuálních možností.“
Mohlo chybět více tvrdosti
Litvínov vyhrál sedmkrát s nulou, v úspěšném období jste inkasovali většinou nejvýš jeden, dva góly. To se taky změnilo. Jak jste byl spokojený s výkony brankářů?
„Po celou sezonu pracovali fantasticky. Byli oporami, byli vynikající. Přišly i slabší úseky, ale souvisely s poklesem celého týmu.“
V minulé sezoně přišel na poslední chvíli střelec Liam Kirk. Hrál přesilovky, ze třetí lajny se posunul výš. Z loňských posil Čajkovič taky na čas vypadl, Matěj Pekař měl jinou roli, než aby byl tahounem. Postrádal tým někoho jako Kirk, kdo by se přidal k elitní šestce útočníků?
„Tahle historie už je pryč. Ale porovnání je jasné. Naše třetí formace v loňském play off hrála ve složení Kudrna, Jurčík, Abdul. I Ondra Jurčík nám celou sezonu chyběl kvůli zranění. Velký, fyzický hráč, jakého na malé hřiště potřebujete.“
Nebyla problém taky disciplína?
„V základní části jsme byli nejvíc vylučované mužstvo podle počtu menších trestů. Zároveň ale patří respekt našemu speciálnímu týmu na oslabení, že jsme to zvládli velmi dobře.“
V předkole jako by se litvínovští bijci drželi spíš zpátky. Oceláři vědí, jak se dostat pod kůži. Nemohlo chybět i víc tvrdosti?
„Mohlo. Na druhou stranu říkám, že Třinec byl v úvodu svých dvou domácích utkání dominantní, což je potřeba připomenout. Druhá věc je, že je taky rozdíl jet do Třince za stavu 1:1 nebo 2:0 na zápasy.“
A vracíme se k věci, kterou jste sám po vyřazení zmínil, že se projevila menší zkušenost litvínovských hráčů se zápasy play off oproti třineckým. Zvlášť když jste ještě postrádali Ondřeje Kašeho, který jako jeden z mála spoustu důležitých bitev hrál a ví, jak na to.
„Určitě, Třinec měl víc hráčů s takovou zkušeností. Ale na naší straně se taky našli a v průběhu série drželi náš prapor. Sukeĺ, Koblasa, David Kaše, vzadu Adam Polášek, Kristaps Zile. Musím říct, že se rvali do poslední minuty, aby série neskončila.“
Co vás čeká dál?
„Po dni volna jsme měli mítink trenérů s vedením klubu. Tam se začal připravovat program pro hráče. Výstupní pohovory, jak s trenéry, tak s vedením, lékařské prohlídky a podobně. Standardní organizační věci před ukončením sezony.“
Jako trenéři jste nové kontrakty ještě nepodepsali. Jak to vypadá s vámi?
„Máme nějaké návrhy. Jinak standardně plníme smlouvy do konce dubna letošního roku.“
Mluvilo se třeba o Liberci. Zůstanete v Litvínově?
„Chci mít jasno do konce tohoto týdne.“